|
|
Pavel Vorlíček NástrojeFotogalerie Nahrávky
Vznik
country muzikanta. Kolem 13 let poslouchá rádio, loví cizí, téměř zakázané stanice, například Radio Luxembourg (jsme v hluboké totalitě), až ho nějaká skladba "chytne", poskakuje u ní, začne si ji broukat a zpívat. Zpětně se dozví, že to je Johny Cash a June Carter a skladba Jackson, a ten styl, co hrají, je country. Ten styl ho zajímá, kolem roku 1970 se dostává i k originálním deskám - J.Casch, Seekers, Marty Robbins, Earl Scraggs a dalším, které přivezl z Austrálie tehdy se navrátivší emigrant z roku 1968 Petr Masák, a je hotovo, to chce hrát. Ale na co? Zkouší to na kytaru, jednou jde na půdu a tam najde divný vydutý nástroj beze strun. Vezme ho do hudebních nástrojů a řekne, že chce na to struny. Tam mu řeknou: Hele mandolína! Tak se dozví název nástroje a hned se poptá, nemají-li na to nějakou školu. Kupodivu mají (ale ne jako dnes - s tabelaturou, nahrávkami), musí se prokousat notami, odvodit si z nich prstoklad a akordy. A začne na to brnkat. ŠMIDLIBOJS - KAPELA NA VOJNĚ Sestavená kapela, s trampským a country repertoárem se účastní ASUTu (armádní soutěže umělecké tvořivosti), postupuje do dalších kol. Až je to paradoxní, když politrukům(starající se o politickou výchovu mužstva) a papalášům (nejvyšším velitelům) se hrálo: "To bylo v Dakotě po vejplatě." (Asi nevěděli, že Dakota je v Americe, buržoazní to a nepřátelské zemi, která nás dle jejich plánů při vojenských cvičeních každou chvíli napadala ze Západního Německa a my v bratrské spolupráci s ostatními zeměmi Varšavské smlouvy - které nás v roce 1968 napadli doopravdy - jsme jejich útoky odráželi). Ale účel to splnilo, hlavně, že bylo volno, representoval se útvar, na různých akcích - a my mohli být co nejvíc mimo kasárna. Po návratu z vojny v roce 1973 se náš skoromuzikant rozhlíží, kde a s kým by si mohl zahrát a ejhle.
CUPRUM Jednoho dne v roce 1973 potká na zastávce autobusu u liberecké hlavní pošty kohosi stát s banjem. Byl to Jirka Pelant, a jeho "Pojeď s námi, vem nástroj s sebou" znamenalo vstup do party Cuprum, s kterou se schází a hraje (nehraje-li náhodou v jiné kapele) dodnes. Tehdy se jelo "K potůčku" v Harcově, pak na dlouho měla hlavní stan v hospodě v Kateřinkách "V kátlu" u báby, která měla výborné klobásy. Posledním autobusem se jezdilo domů, na zastávce se zpívalo, v autobuse občas hrálo, a někdy nám byly rozdány příslušníky VB (veřejné bezpečnosti, pro méně chápavé příslušníky to znamenalo - Vchod Bokem) i "rámusenky", pokuty za rušení nočního klidu. Hodně se tehdy pil rum - proto se ujal název: kup rum ! = Cuprum. Hraje se u stolu pro sebe a pro známé, na různých akcích a oslavách. Složení je proměnlivé, dle toho, kdo právě příjde. Ale základ tvoří Honza Kubáček - kontrabas, zpěv, Vojta Pánek - kytara, zpěv, Jirka Pelant - banjo, Jarča Vaňková - tehdy mandolina, později kontrabas, zpěv Vilda Boháč - kytara, zpěv a další. Tehdy do kapely chodí i Petr "Kecaj" Pácalt, hrající ve skupině Samorosti, který mu v roce 1975 háže "lano", aby nahradil jejich mandolinistu, který odchází na dva roky na vojnu, a tak se stává členem skupiny Samorosti. Kapela Cuprum vznikla na podzim roku 1970 a funguje dodnes.Začínalo se v legendární hospodě "U Mošnera"(s půlnočními výlety lanovkou na Ještěd, následovaly - "Kátl" (Kateřinky), "U potůčku" (Harcov), "Jizerská chata", "Březová alej", "U piráta", "Pod věží"(kasárna NATO), "Georgia" (Ruprechtice), restaurace Depo - v suterénu Sokolovny na Jablonecké ulici v Liberci, v současnosti, v roce 2010 - je pravidelně každý čtvrtek v restauraci Neptun na Nerudově náměstí. V roce 2001 prohrává boj s nemocí Honza Kubáček, kapela pořádá od té doby jednou ročně vzpomínkovou akci, s účastí spřátelených kapel, kde se hraje k poslechu i tanci, v posledních letech v restauraci "U Košků". V roce 2004 nahrála CD, které i Honzovi Kubáčkovi věnovala, s názvem - 37 piv a 1 litr fernetu (to se skutečně spořádalo při nahrávání v klubu Na rampě v Jablonci nad Nisou).
SAMOROSTI Odchod banjisty vyvolá otázky, co dál, neshání se nikdo jiný, kapela se otáčí k moderní country. Franta Humpolec přechází na elektrickou kytaru, jsou přibrány bicí, za které usedá Jirka Stach, Jirka Laimer mění kontrabas za baskytaru, k mandolině je pořízen snímač a foukací harmoniky. V kapele se objevují i klávesy - které hraje Pepa Havle. Tak se 10 let každý pátek hraje na Chatě nad Prosečí, párkrát účast na Portě, ale nikdy pro kapelu nemají měřítko, nekritizují, nenalézají chyby, ale přesto nepouštějí dál. Doba na tuto muziku ještě neuzrála - tehdy na Portě je to především o folku, trampská hudbě, bluegrassu, newgrassu a jiných hudebních experimentech. Koncem roku 1985 se trhají z jablonecké skupiny Volupsije Ivan "Čára" Adamec - steel kytara, Pavel Fleiberk - bicí, Olda Jiříček - baskytara a vytahují našeho mandolinistu, kytaristu, zpěváka a hráče na foukací harmoniku do nově vznikající sestavy, která později dostává název C-STYL V roce 2001 se Jirka Knébl pouští do sisyfovské práce a staré nahrávky na kotoučích i kazetách, v té době již neexistující skupiny Samorosti, převádí do digitální podoby a vydává CD s názvem SAMOROSTI - LIVE 1976 - 1986. CD se křtí na Godyho memoriálu.
C-STYL V roce 1986 vzniká úplně nový projekt, založený na myšlence, vybrat nejlepší muzikanty z různých skupin a vytvořit novou skupinu nejen místního významu. S variantou přejít i na profesionální úroveň. Objevují se v ní Ivan "Čára" Adamec - stell kytara, vedoucí, Pavel Fleiberk - bicí, Olda Jiříček - baskytara, Roman Melka - akustická kytara, zpěv, Pavel Vorlíček - mandolína, foukací harmoniky, zpěv a k tomu dostává za úkol hrát elektrickou sólovou kytaru. Tu si musí koupit, ale v té době to není jen tak. Musí se shánět. Sehnala se až v Mladé Boleslavi. Krátce se zkouší i s piánem, nakonec je přibrán Pavel "Vincek" Kudr - housle, zpěv. Rok 1986 je ve znamení zkoušek, tvorby repertoáru, po třech měsících se jde na přehrávky, získává se maximální ohodnocení - stupeň 3, je nacvičen koncertní pořad "Country rezervace", jeho první uvedení i první hraní je v S-klubu (později je z něj Experimentální studio), které tehdy sídlí na Gottwaldově = Soukenném náměstí vedle kavárny Nisa. Začíná se hrát na country bálech v Liberci (Česká Beseda), Turnově apod. Ozvučení zajišťuje Jirka Matys. Natáčí se demo snímky ve Studiu krátkého filmu v Jablonci nad Nisou. V sobotu nastavení aparatury, korekcí a zvuku, v neděli nahrávání "z jedné vody načisto", bez možnosti oprav, přesto s výsledky nejsou vůbec špatné. V roce 2007 se převedly (bohužel ne z originální nahrávky na kotouči, která se už nenašla, ale z kopie na kazetě) do digitální podoby, a tak i dnes je možné si poslechnout, jak hrál C-styl. Kapela se dobře rozjíždí, je to nadějné. Pak, bohužel, v roce 1987 přichází útlum - přes léto jsou dovolené, nehraje se, na podzim se rozhoduje Olda Jiříček, že z rodinných důvodů (staví dům) bude končit, vedoucí Ivan Adamec jede hrát s Volupsijemi do Maďarska, a nakonec se k nim vrací úplně, Pavel Fleiberk také končí. Pavel Vorlíček a Roman Melka se snaží pokračovat, shánějí muzikanty, postupně se zkouší s Honzou Kubáčkem - kontrabas, později je nahrazen Ivošem Kopeckým - baskytara, přibývá kytara a zpěv - Honza Seemann. Bicí zatím nejsou. Pak odchází i Roman Melka, dostává nabídku do tanečního orchestru Uranových dolů. Spolu s ním odchází i zvukař Jirka Matys. Přesto se zkouší dál ve třech, připravuje se repertoár. Je třeba sehnat aparaturu - tu má Pepa Beránek a hraje i elektrickou kytaru, tak je přizván ke spolupráci. Dál se zkouší ve složení Pavel Vorlíček, Honza Seeman, Ivoš Kopecký a Pepa Beránek. Ten se sám od sebe ujímá vedení kapely, že tedy toho kapelníka vezme. Je nás na to víc, kdo má v té době nutné kapelnické zkoušky, ale budiž. Nakonec se přidává s bicími i Pavel Fleiberk. Společně s Pepou Beránkem prosazují název kapely - Šance, navázat na původní libereckou kapelu, v které Pepa kdysi hrál a které vymyslel prý i tento název. A tak se plynule přešlo začátkem roku 1988 od C-stylu do skupiny Šance.
ŠANCE Začátkem roku 1988 má skupina složení - Pavel Vorlíček - mandolina, kytara, foukací harmoniky, zpěv, Honza Seemann - kytara, zpěv, Ivoš Kopecký - baskytara, zpěv, Pepa Beránek - kytara, zpěv, Pavel Fleiberk - bicí. Po tehdy nezbytných přehrávkách se rozjíždí pravidelná i nárazová hraní, zájem publika je zpočátku značný. Přece jen název Šance je v Liberci z minulosti známý, a původní posluchači se vrací. V roce 1989-90, kdy se hroutí totalitní režim, hraje se na mítincích, na náměstích pro občanské fórum apod. Časem ale i v kapele dochází k tříbení názorů a změnám. Odchází Pavel Fleiberk, nahrazuje ho Olda Weber, Honza Seemann se stěhuje zpět do Lysé nad Labem, v kapele se objevuje na chvíli Tomáš Pelant, končí Ivoš Kopecký na chvíli ho nahrazuje Jiří Laimer, po něm nastupuje Luděk Semecký. Později místo bubeníka Oldy Webra je přibrán do kapely Pavel Macek a poslední změnou je příchod Romana Melky - kytara, zpěv. V této poslední sestavě hraje skupina nejdéle, až do roku 1994. V tom roce vrcholí názorové rozdíly mezi kapelníkem a ostatními členy skupiny na to, jak hrát, jak zvučit, kam směřovat. Zjištění, že dialog s Pepou je vlastně jeho monolog, že se - hlavně v jeho případě nic nemění k lepšímu, že nevyužil jemu několikrát nabízenou šanci, vedlo k rozhodnutí - ukončit to s ním. I za cenu, že v té době není zpěvová aparatura, ani náhradní kytarista. Pavel Vorlíček, Roman Melka, Luděk Semecký a Pavel Macek v březnu 1994 odcházejí a vzápětí jsou zakládajícími členy skupiny Nonstop.
|
|||